K dnešnímu světovému dni "žen a dívek ve vědě" - naše přední ekoložka Marta Heroldová

8. 2. 2019 -

Doc. RNDr. Marta Heroldová, Ph.D. v současnosti působí jako vedoucí vědecko-výzkumná pracovnice na Ústavu ekologie lesa. Již od 80tých let minulého století spolupracuje na Lesnické a dřevařské fakultě na problému obnovy imisních holin v Beskydech. Je přední odbornicí na společenstva drobných savců a jejich potravní vztahy,  choroby herbivorů, potravní aktivity kopytníků aj.   V poslední době pomáhá řešit problémy v souvislosti s hynutím porostů v důsledku sucha.


Přinášíme Vám rozhovor z touto naší přední vědkyní na téma "ženy a dívky ve vědě."

Myslíte, že to mají ženy ve vědě těžší než muži?

Ženy i v práci myslí na rodinu – to je jim dané a to je občas musí odvádět od většího soustředění na vědeckou práci. Musí proto čas věnovaný vědě více využít, často ve stresu. Ze strany mužů (jak kterých) často zažívají přehlížení a menší respekt k jejich výsledkům.

Co pro Vás Vaše práce znamená?

Protože jsem vlastně na konci své vědecké dráhy, vychutnávám si každý okamžik, kdy se mohu ponořit do řešení nějakých otázek a problémů, které souvisí s přírodou.

Co nejzajímavějšího jste za svoji kariéru objevila? Čeho byste ještě chtěla dosáhnout?

Ze všech svých výzkumů jsem měla radost, těžko vybírat. Autor pojmu ekologie byl biolog Ernst Haeckel a nazval jí ekonomií přírody. Propojení mezi organizmy a prostředím a zákonitosti tohoto propojení mě vždy udivovaly. U některých druhů jsem mohla poznávat adaptace živočichů od stavby jejich zažívacích traktů a tak schopnosti zpracovávat přijímanou potravu, její kvantitativní i kvalitativní složení až do mikroprvků a navázat na sledování potravního chování a potravních preferencí i překrývání potravní niky s jinými druhy a nakonec i hodnocení vlivu na životní prostředí.

Ráda vzpomínám na výzkum potravního chování hlodavců, které jsem měla v teráriích. Na video jsem třeba natáčela, jakým způsobem který hlodavec sklízí klásky obilí. Z výsledků se dalo dobře odvodit v terénu, který druh si v obilí před tím pochutnával. Mělo to proto i praktické výstupy a celá tato problematika se dobře popularizačně i vědecky (publikačně) prodávala.

 A čeho bych chtěla dosáhnout? Ráda předávám své zkušenosti těm, kteří o to stojí, a zatím jich je dost. To mi stačí.   

Kdo Vás nejvíce inspiroval ve vědě i v životě?

Jako člověk mě inspiroval Dr. Albert Schweitzer, člověk mnoha ušlechtilých profesí, který považoval za samozřejmé se obětovat pro druhé. Jeho životním krédem byla úcta k životu ve všech jeho formách.

Z mých nejbližších spolupracovníků to byl kolega RNDr. M. Homolka, CSc., který při terénních výzkumech dovedl splynout s přírodou a číst detaily jejího tajemství. To jsem se od něj snažila naučit.

Ve výzkumu potravy mě byla velkým vzorem moje předchůdkyně a učitelka RNDr. V. Holišová, CSc., která byla celosvětově průkopnicí ve studiu potravy savců.

Čemu se nejraději věnujete, když nepracujete?

Zahrádce, vaření, manželovi. Jeden z mých učitelů říkal: "Když přijímám ženu jako spolupracovnici, vždycky se zeptám, jestli ráda vaří a stará se o domácnost. Když ne, tak neberu, když ano, je to vždy dobrá laborantka, asistentka, výzkumnice – má inspirace, umí kombinovat a asi i ráda jí a má proto větší radost ze života". 

Mladí lidé, prosím, učte se jazyky, cestujte, komunikujte, buďte stále otevřeni k poznání. Prožijete tak krásný, naplněný život.

 

Autorka rozhovoru: Ing. Marie Balková

Děkujeme paní docentce za milý rozhovor!