Na jihu Moravy se rojí chroust maďalový

14. 5. 2019 - Prof. ing. Emanuel Kula, CSc. z Ústavu ochrany lesů a myslivosti (LDF)

V gradační oblasti chrousta maďalového jsme řešili projekt Grantové služby státního podniku Lesy České republiky s názvem „Možnosti snížení škod chroustem maďalovým (Melolontha hippocastani Fabr.) v území LS Strážnice“ (2014–2018). Navázali jsme na dílčí šetření VÚLHM Jíloviště Strnady (2003–2013).  Cílem projektu bylo zpřesnit bionomii a etologii chrousta maďalového pro další využití v kontrole a opatřeních proti rojícím se dospělcům a ponravám poškozujícím následně výsadby i zajištěné kultury. Ztráty byly evidovány na ploše 8 500 ha se škodou 21 mil. korun (2016–2018).


Uskutečnila se šetření k možnému využití profilaktických opatření souvisejících s obdobím těžby, přípravou půdy pro obnovu lesa v roce před rojením chrousta a pro situace, kdy těžený porost vykazuje vysoké zastoupení ponrav a po zalesnění hrozí zničení výsadby.

Technologicky jsou tato opatření reálná ve formě klučení pařezů, vyfrézování holiny a mechanickém zničení ponrav, přičemž se zvyšují náklady na obnovu lesa. Realizace je ale ze strany orgánů ochrany přírody časově limitována vegetačním obdobím, kdy jsou ponravy při povrchu a účinně zasažitelné. Například ponravy 2. instaru od května do června jsou z 80 % v půdní vrstvě do 20 cm, ale v červenci s přechodem do 3. instaru zalézají do hloubky 40 až 80 cm, čímž se pro tuto technologii stávají nedostupné. Odložení úmyslné těžby je reálné s výjimkou holin po kalamitních těžbách. Bohužel ponravou jsou ničeny i kultury ve věku od 4 do 10 let, kdy příprava půdy není možná.

Výskyt ponrav je závislý na výši populace rojících se imág, kdy samice opakovaně kladou vajíčka do půdy. Vzhledem k velmi nízkému vlivu přirozených nepřátel na vývojová stádia chrousta a celkovému vzestupu chroustů od 90. let 20. stol. v ČR, Polsku, Slovensku, Německu, Rakousku a dalších evropských státech je nezbytné hledat řešení, jak omezit populační hustotu chrousta a uchránit lesní ekosystémy. Původně aplikované půdní insekticidy proti ponravám byly v EU zakázány bez dostupné alternativy.

Šetření, která jsme uskutečnili formou nádobových pokusů i v poloprovozním testování, přinesla pozitivní výsledek s jedním přípravkem, u nějž je dále testována délka jeho účinnosti. Je třeba vidět komplikaci v tom, že vysazenou sazenici je třeba chránit následně řadu let. Černá zvěř v tomto území ponravy nevyhledává, přítomnost entomopatogenních hlístic r. Steinernema, houby Beauveria brongniartii je limitována nedostatečnými srážkami a vysokými teplotami.

Když připojíme údaj (monitorováno světelným lapačem) o narůstající populaci chrousta maďalového v území Moravské Sahary v letech 2003 (poslední letecký zásah), 2007, 2011 a 2015), tak po aplikaci nastal pokles ze 100 % na 44 %, ale následná dvě rojení jsou dokladem o vzestupu na 61 % a 195 %. Počty zimujících a následně půdu opouštějících imág v monitorovacím porostu v roce 2015 a 2019 jsou zatím ve shodné úrovni. Lze tedy očekávat minimálně stejnou výši škod jako v uplynulém vývojovém období.

Letecký zásah proti imágům by byl nejúčinnější s tím, že nelze provádět pozemní ošetření vyšších stromů, neboť žír postupuje od vrcholu koruny. Jednalo by se o malá území žírovišť s listnatými dřevinami, nikoliv o velkoplošnou aplikaci. Užití neselektivního insekticidu může být provázeno negativním dopadem na ostatní faunu v korunách stromů. Nelze ale přijmout stanovisko, že uvažované přípravky (krátká doba rozpadu) jsou stejné, jako byly v 50. letech minulého století chlorované uhlovodíky (DDT a HCH), jejichž neselektivnost byla umocněna dlouhodobým i víceletým účinkem.

Změna dřevinné skladby spočívající ve vyšším zastoupení dubu by byla vítána, kdyby byla reálná. Pomineme-li limitující nepříznivé stanovištní podmínky, pak je třeba připojit, že ponrava chrousta maďalového žere i kořeny dubu a lípy a v krajním případě také akátu a travních porostů (Calamagrostis).