Vyjádření k problematice hubení hraboše polního

19. 8. 2019 -

Hraboš polní je a bude stálým obyvatelem naší krajiny a to především zemědělské. Ideální podmínky nachází na vysoce bonitních půdách v nadmořských výškách 200-600 m. n. m. Není cílem hraboše vyhubit, ale jeho početnost udržet v únosných mezích. Je totiž významnou součástí potravního řetězce mnohých predátorů a radikálním zásahem proti hraboši by se přirozené vazby porušily. Podle map rostlinolékařské správy výskyt hraboše polního klesá. Jeho výskyt je stále mozaikovitý a ne plošný.


Jakou má hraboš polní populační dynamiku? Během kalendářního roku se z nízkých jarních stavů rozmnožováním populace hraboše zvýší (osciluje) k podzimnímu maximu. V průběhu několika let (nejčastěji 3 až 5), se populační hustota hraboše postupně dále zvyšuje, až dosáhne maxima, načež se v důsledku různých vnitropopulačních i vnějších příčin zhroutí a zůstane jen minimum přeživších jedinců v refugiích (obvykle travní porosty), ze kterých se postupně zase znovu namnoží. „Předpokládáme tedy, že tam, kde byl hraboš přemnožen, půjde populace prudce dolů. Mozaikovité rozšíření hraboše v krajině můžeme potvrdit i podle našich zkušeností v terénu. Proto bychom nevolili plošné ošetření Stutoxem II. Důraz bychom kladli na provedení hluboké orby po sklizni obilnin a řepky, která může lépe než toxický přípravek, hraboše likvidovat,“ vysvětluje Marta Heroldová z Ústavu ekologie lesa Lesnické a dřevařské fakulty Mendelu.

Velkou roli hrají predátoři, kteří při hluboké orbě živé jedince konzumují. Takto se likviduje celý jejich systém nor s hnízdy a zásobárnami. „Predátoři letos úspěšně vyvedli mláďata a tak očekáváme, že v příštím roce, budou-li ještě hraboši místně ve vyšších populačních hladinách, jsou schopni udržet hraboše v přijatelných hustotách pro zemědělskou praxi,“ doplňuje Heroldová. V krajině intenzivního zemědělského využívání (především oblast jižní Moravy), kde výměry polí dosahují i stovky hektarů, nemají predátoři mnoho možností se trvale zabydlet. Zmenšením výměr polí a obnovením mezí, remízků a jakýchkoliv trvalých porostů, zvyšujících diverzitu krajiny by se rovnováha mezi predátorem a kořistí lépe vyrovnávala a fungovala jako trvalá ochrana.

Hraboš polní patří mezi nejvýznamnější hostitele, rezervoáry a přenašeče patogenů, z nichž je většina přenosná i na člověka. Při přemnožení hraboše dochází k častějšímu kontaktu s touto populací nebo s jím kontaminovaným prostředím. Proto je nutné důsledněji zachovávat základní hygienické návyky. Zemědělci by měli v podzimním období sledovat stavy hrabošů na vysetých a vzcházejících ozimech a při zvýšených stavech populací hrabošů přistoupit k zásahu Stutoxem II do nor v pozdním podzimu. V tuto dobu se populace hraboše již nerozmnožuje, nemohou být uhynulí hraboši již nahrazeni a zeslabení populace je mnohem účinnější než v jarních měsících. Připočteme-li k tomu ještě přirozený úhyn během zimních měsíců, je populace, vstupující do rozmnožování na jaře skutečně výrazně oslabena. „V měnících se klimatických podmínkách bude hraboš určitě překvapovat novými rysy rozmnožování, volbou potravy a chováním. Například ve Španělsku, kde se dosud nepřemnožoval, způsobuje nyní škody na úrodě. Nicméně, celoplošný zásah Stutoxem II považujeme za ekologicky nepřijatelný,“ uzavírá Heroldová.

 

Kontakty:

doc. RNDr. Marta Heroldová, Ph.D., Ústav ekologie lesa, Lesnická a dřevařská fakulta Mendelovy univerzity, marta.heroldova@mendelu.cz, tel: 734 328 135